Výstava prezentuje tvorbu Marianne Aue v kontextu evropské poválečné avantgardy, konkrétně německého hnutí Zero a mezinárodního hnutí Nové tendence.

Marianne Aue vystavovala po boku nejvýraznějších umělců své doby, jako byli Lucio Fontana, Heinz Mack či Otto Piene. Obě hnutí se zaměřovala na geometrii, světlo, prostor, kinetiku a technologie. Zatímco Zero k tomu využívalo sklo, zrcadla, hliník nebo oheň, přívrženci Nové tendence pracovali s plasty, plexisklem, perforovanými plechy a mřížkami.

MARIANNE AUE (1932 Bruntál – 2016 Leverkusen) studovala v letech 1949–1954 na uměleckoprůmyslové škole v německém Krefeldu. Od počátku 60. let 20. století působila v evropských avantgardních hnutích, jako byly Zero a Nové tendence. Účastnila se klíčových evropských přehlídek Evropská avantgarda ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1963 a Nová tendence 3 v Záhřebu v roce 1965. Na konci 60. let z rodinných důvodů ukončila svou uměleckou dráhu.